Evropská unie v roce 2023 přijala novou úpravu spotřebitelských úvěrů v podobě tzv. CCD2 směrnice (Směrnice (EU) 2023/2225), jejímž cílem je modernizovat pravidla poskytování úvěrů, zejména v online prostředí, a zvýšit ochranu spotřebitelů.
Česká republika je povinna promítnout požadavky směrnice CCD2 do své legislativy nejpozději do listopadu 2026. Ministerstvo financí ČR proto již v únoru 2025 předložilo příslušný návrh novely zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tato rozsáhlá novela představuje zpřísnění regulace platné od roku 2016 a v některých ohledech dokonce požadavky stanovené CCD2 směrnicí překračuje.
Co konkrétně se má změnit?
Rozšíření regulace na nové typy úvěrů
Do působnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, budou v reakci na CCD2 směrnici nově spadat určité typy úvěrů, které byly až dosud z jeho působnosti vyňaty, což umožňovalo existenci jakési „šedé zóny“. Konkrétně jde o:
– úvěry poskytované bezúročně či bez poplatků,
– úvěry s krátkou dobou splatnosti,
– úvěry poskytované prostřednictvím digitálních platforem či
– úvěry s odloženou splatností
Tyto typy úvěrů jsou aktuálně v online prostředí hojně využívané pod označením jako „nakup teď, zaplať později“ nebo „nákup na třetinku“.
Rozšíření regulace znamená zvýšení požadavků kladených na poskytovatele, a to především v oblasti informační povinnosti a povinnosti prověřovat úvěruschopnost spotřebitelů i u relativně nízkých částek nebo bezúročných úvěrů. Nová regulace tak sice chrání spotřebitele před předlužením, zároveň však pro mnohé z nich znamená konec snadného přístupu k populárním typům úvěrů a složitější proces schvalování.
Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele
Aktuálně platí, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze tehdy, jestliže z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývají pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s uvedeným požadavkem, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, k čemuž je soud povinen v případě sporu přihlédnout i bez návrhu.
Novela zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě porušení jeho § 86 odst. 1 (posouzení úvěruschopnosti) zachovává, avšak z toho pravidla stanoví výjimku. Nově bude platit, že vada v posouzení úvěruschopnosti, která měla malý nebo žádný vliv na výsledek posouzení úvěruschopnosti, již absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru automaticky nezpůsobí. Je tak zjevné, že novela vyjma CCD2 směrnice reaguje i na aktuální závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, která akcentuje materiální pojetí posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
Do zákona o spotřebitelském úvěru je rovněž navrhováno doplnit vyvratitelnou právní domněnku, dle které se má za to, že spotřebitel byl v době poskytnutí spotřebitelského úvěru úvěruschopný, pokud spotřebitelský úvěr splatil. Tato změna má významné důsledky pro rozdělení důkazního břemen v případě sporu, neboť až dosud platilo, že povinnost prokázat řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byla na straně poskytovatele. Nově by v případě splaceného úvěru platil předpoklad řádného posouzení a případný opak by musel prokazovat spotřebitel.
Ochrana proti nepřiměřeným cenám spotřebitelských úvěrů, aneb strop na RPSN
Jedním z nejdiskutovanějších návrhů novely zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je zavedení nového § 116a, který má regulovat maximální výši ceny spotřebitelského úvěru. Navržené znění novely předpokládá existenci dvou režimů, a to režimu pro:
a) úvěry s krátkou dobou trvání a o relativně nízké výši, tj. s dobou trvání nepřesahující 12 měsíců a výší úvěru nepřesahující 20.000,- Kč;
b) ostatní úvěry, tj. úvěry s dobou trvání přesahující 12 měsíců, úvěry přesahující 20.000,- Kč nebo úvěry sjednané na dobu neurčitou.
V případě úvěrů s dobou trvání nepřesahující 12 měsíců a výši 20.000,- Kč, by celkové náklady spotřebitelského úvěru nesměly v absolutním vyjádření přesáhnout zákonem stanovený limit, který je počítán jako součet paušální částky ve výši 2.000,- Kč a částky vypočítané násobením výše úvěru, koeficientu v % (viz níže) a doby trvání úvěru.
Modelový příklad úvěru v režimu ad a):
Pevná částka = 2.000,- Kč
Variabilní částka:
Výše úvěru: 15.000,- Kč à 15000
REPO sazba: 4 % à 4 x (4 + 8) = 48 % = 0,48
Doba splatnosti: 10 měsíců =10/12 = 0,8333333333
Výpočet variabilní částky:
15000 (výše úvěru) x 0,48 (hodnota koeficientu) x 0,8333333333 (doba trvání) = 6.000 Kč
Maximální výše celkových nákladů spotřebitelského úvěru dle modelového příkladu činí 8.000,- Kč (2.000,- Kč pevná částka + 6.000,- Kč variabilní částka). Za úvěr ve výši 15.000,- Kč se splatností 10 měsíců, by měl spotřebitel tudíž zaplatit maximálně částku v celkové výši 23.000,- Kč.
V případě úvěrů s dobou trvání přesahující 12 měsíců, úvěrů přesahující 20.000,- Kč nebo úvěrů sjednaných na dobu neurčitou, se stropuje ukazatel nákladovosti v %, jehož výše nesmí přesáhnout hodnotu koeficientu, která se vypočte jako čtyřnásobek repo sazby navýšené o 8 procentuálních bodů. Použitelná bude vždy hodnota repo sazby platná k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena.
Modelový příklad úvěru v režimu ad b)
Výše úvěru: 100.000,- Kč (pozn.: pro výpočet hodnoty koeficientu nemá výše úvěru vliv)
Repo sazba: 4 %
Doba splatnosti: 24 měsíců (pozn.: pro výpočet hodnoty koeficientu nemá doba splatnosti vliv)
Hodnota koeficientu = 4 x (4 + 8) = 48 %
RPSN (= ukazatel nákladovosti) v uvedeném modelovém příkladu nesmí přesáhnout 48 %.
(pozn.: Vzhledem k tomu, že zákon jako ochranu před nepřiměřeně nízkou hodnotou koeficientu stanoví, že výše repo sazby je vždy min. 4 %, představuje hodnota koeficientu 48 % tu nejnižší možnou.)
Následkem překročení maximální výše ceny spotřebitelského úvěru bude aplikace úpravy obsažené v § 110 odst. 1 až 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel bude mít nárok pouze na úrok dle úrokové sazby, která odpovídá REPO sazbě České národní banky platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (pozn.: aktuální výše k datu 10. 3. 2026 činí 3,50 %), nebyla-li sjednána úroková sazby nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nebude přihlížet, tzn. poskytovatel bude mít nárok pouze na úrok, nikoli na další platby.
Přijetím novely v navrženém znění by nicméně Česká republika překročila základní požadavky stanovené členským státům Evropskou unií v čl. 31 směrnice CCD2, který požaduje toliko zavedení „opatření, která budou účinně předcházet zneužívajícímu jednání a zajistí, aby spotřebitelům nemohly být stanoveny nadměrně vysoké zápůjční úrokové sazby, roční procentní sazby nákladů nebo celkové náklady úvěru“. Stanovení maximální výše ceny spotřebitelského úvěru je v CCD2 směrnici uvedeno pouze jako příklad možného opatření.
Přestože stanovení maximální výše ceny spotřebitelského úvěru cílí na zlepšení právního postavení spotřebitele a zvýšení jeho ochrany, samo Ministerstvo financí ČR v této souvislosti jako předkladatel novely zmiňuje její možné negativní dopady a sice, že „Příliš nízko nastavený strop celkových nákladů může teoreticky některým spotřebitelům (sociálně slabým, sociálně vyloučeným, tj. i rizikovějším, méně bonitním) omezit přístup ke spotřebitelským úvěrům, které jsou dnes nabízené částí nebankovního trhu.“
V důsledku toho by mohlo dojít k výraznému omezení dostupnosti legálních (regulovaných) úvěru pro méně bonitní klientelu a k rozvoji šedé ekonomiky, včetně působení nelegálních poskytovatelů úvěrů, kteří nepodléhají žádné regulaci.
Je tudíž otázkou, zda z uvedených důvodů nebude ponechán dnes relativně funkční mechanismus, založený na korektivu dobrých mravů a rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. V rámci projednávání tohoto bodu novely je proto možné očekávat diskuzi a je otázkou, v jaké podobě bude, alespoň co do zavedení cenové regulace spotřebitelských úvěrů, nakonec přijata.
Závěr
Návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru reagující na CCD2 směrnici představuje nejvýznamnější zásah do právní úpravy spotřebitelských úvěrů od roku 2016 a lze očekávat, že finální podoba zákona bude ještě předmětem mnoha debat. Ambice Ministerstva financí ČR jít v některých aspektech, zejména u cenové regulace, nad rámec minimálních požadavků, nicméně jasně deklaruje snahu o maximální ochranu spotřebitelů, a to nejen v online prostředí.
Je však nezbytné vnímat i druhou stranu mince. Přísnější pravidla pro posuzování úvěruschopnosti u drobných nákupů a striktní cenové stropy mohou vést k ochlazení trhu legálních krátkodobých úvěrů. Pokud bude legální cesta k finančním prostředkům pro rizikovější klientelu uzavřena, hrozí reálný nárůst nelegálního lichvářství a šedé ekonomiky, čemuž se přitom předmětná novela naopak snaží zamezit.
Legislativní změny a nová pravidla pro rok 2026 pro vás budeme i nadále bedlivě sledovat.
Mgr. Martin Pospíšil
advokát