Tzv. švarcsystém není v českém právu samostatně definovaným zákonným pojmem. V právní rovině jde typicky o situaci, kdy je práce formálně vykonávána na základě občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouvy, nejčastěji osobou samostatně výdělečně činnou, avšak fakticky naplňuje znaky závislé práce. Podstatou problému proto není samotná spolupráce s OSVČ. Ta je v řadě případů zcela legitimní. Riziko vzniká tehdy, pokud smluvní označení vztahu neodpovídá jeho skutečnému obsahu.
Aktuálnost tématu potvrzuje zejména nedávná judikatura Nejvyššího správního soudu, která se opakovaně zabývá hranicí mezi samostatným podnikáním a výkonem závislé práce. Zvlášť významné jsou případy tzv. obojetných činností, tedy činností, které lze podle konkrétních okolností vykonávat jak v pracovněprávním režimu, tak jako samostatnou podnikatelskou činnost. Typickým příkladem mohou být kurýrní služby, servisní činnost, odborné poradenství nebo jiné činnosti poskytované dlouhodobě pro jednoho odběratele.
Zákonný rámec
Základním východiskem je ust. § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle něj je závislou prací práce vykonávaná ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a osobně zaměstnancem. Zákoník práce dále stanoví, že závislá práce má být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době a na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Závislá práce může být podle ust. § 3 zákoníku práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, tedy v pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Na zákoník práce navazuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který v ust. § 5 písm. e) vymezuje nelegální práci jako práci mající znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce, je-li konána fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Zákon současně výslovně uvádí, že pro posouzení nelegální práce není podstatná délka jejího výkonu.
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku, pokud umožní výkon nelegální práce. Za takové jednání lze dle ust. § 140 zákona o zaměstnanosti uložit pokutu až do 10 000 000 Kč, zákon dále připouští také zákaz činnosti až na 2 roky a zveřejnění rozhodnutí o přestupku na úřední desce Státního úřadu inspekce práce na dobu 1 roku.
Materiální posouzení má přednost před smluvní formou
Klíčovou zásadou při posuzování švarcsystému je přednost skutečného obsahu vztahu před jeho formálním označením. Nestačí tedy, že smluvní strany uzavřely rámcovou smlouvu, smlouvu o spolupráci, smlouvu o dílo nebo jiný obchodněprávní dokument. Pokud fakticky dochází k výkonu práce ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, osobně, podle pokynů a jménem druhé osoby, může jít o závislou práci bez ohledu na označení smlouvy.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že výklad pojmu závislé práce musí na jedné straně umožnit postih zastřených pracovních vztahů, na druhé straně však nesmí vést k tomu, že správní orgány budou za závislou práci považovat skutečné samostatné podnikání, běžné obchodní vztahy nebo nahodilou výpomoc. Jinými slovy, cílem není paušálně potírat spolupráci s OSVČ, ale odlišit ji od situací, kdy OSVČ status slouží pouze jako formální obal faktického pracovního vztahu.
Všechny znaky závislé práce musí být prokázány
Judikatura vychází z toho, že správní orgány musí při postihování nelegální práce prokázat naplnění všech znaků závislé práce. Nestačí tedy izolovaně poukázat například na dlouhodobost spolupráce, existenci odměny, práci v prostorách odběratele nebo používání jeho prostředků. Tyto okolnosti mohou být významnými indiciemi, ale samy o sobě zpravidla nepostačují.
Zejména ust. § 2 odst. 2 zákoníku práce podle judikatury neobsahuje definiční znaky závislé práce, nýbrž podmínky jejího výkonu. Odměna, místo výkonu práce, pracovní doba nebo náklady a odpovědnost zaměstnavatele proto slouží jako podpůrná vodítka (srov. Rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2025, č. j. 1 Ads 6/2025-27). Rozhodující je komplexní materiální posouzení všech okolností.
Tento závěr je prakticky významný. Pokud například osoba vykonává činnost za úplatu, ještě to neznamená, že jde o zaměstnance. Úplata je běžná i v obchodních vztazích. Naopak ani absence některé podmínky uvedené v § 2 odst. 2 zákoníku práce automaticky nevylučuje závislou práci, pokud jsou prokázány definiční znaky podle § 2 odst. 1 zákoníku práce.
Obojetné činnosti a hranice legitimní spolupráce
Nejobtížnější bývá posouzení tzv. obojetných činností. Jde o činnosti, které mohou být podle okolností vykonávány buď jako samostatné podnikání, nebo jako závislá práce. Nejvyšší správní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné zkoumat míru osobní, právní a hospodářské závislosti osoby poskytující práci. Klíčové je, zda daná osoba vystupuje jako skutečný podnikatel, nese podnikatelské riziko, rozhoduje o organizaci své práce, může zakázky odmítat, pracuje pro více subjektů a jedná na vlastní účet, nebo zda je fakticky integrována do organizační struktury odběratele (srov. Rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2025, č. j. 7 Ads 344/2024-45).
Rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2025, č. j. 1 Ads 6/2025-27 věci žalobkyně spol. King Stores s.r.o. ukazuje, že ani výkon činnosti v provozovně odběratele, ani pobírání odměny, ani použití jeho prostředků nemusí být samy o sobě dostatečné pro závěr o faktickém výkonu závislé činnosti. Správní orgány v dané věci neprokázaly, že posuzovaná osoba pracovala podle pokynů žalobkyně a ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Soud přihlédl mimo jiné k tomu, že osoba docházela podle vlastních časových možností, některé zakázky odmítala a správní orgány se dostatečně nezabývaly tím, zda jí byly dávány pokyny ke způsobu provádění činnosti.
Kurýrní platformy jako praktický příklad
Opačný pól představuje recentní Rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2025, č. j. 7 Ads 344/2024-45 ve věci kurýrů společnosti Velká Pecka s.r.o. V této věci bylo posuzováno, zda kurýři vykonávající činnost jako OSVČ ve skutečnosti nevykonávali pro zmíněnou společnost závislou práci. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně spol. Velká Pecka s.r.o. uznána mj. vinnou ze spáchání přestupku umožní výkonu nelegální práce, kdy toto rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, neboť soud se dostatečně nevypořádal s konkrétními námitkami žalobkyně týkajícími se například možnosti subdodavatelů, rozdílné fakturace, ekonomické závislosti nebo míry pokynů.
Po doplnění odůvodnění však NSS v navazujícím rozsudku ze dne 8. 12. 2025, č. j. 22 Ads 168/2025-51, závěr o výkonu nelegální práce potvrdil. Zdůraznil, že posuzování musí vycházet z konkrétních skutkových zjištění ve vztahu ke konkrétním osobám a konkrétním podmínkám výkonu práce. U kurýrů bylo podle soudu podstatné, že činnost vykonávali fakticky osobně, pravidelně a soustavně, jménem společnosti, podle jejích pokynů a v podřízeném vztahu vůči ní.
NSS nepřisvědčil argumentu, že možnost sjednat si náhradníka nebo subdodavatele sama o sobě vylučuje osobní výkon práce. Rozhodující bylo, že tato možnost zůstala pouze formální a fakticky kurýři práci vykonávali osobně. Stejně tak kolísavost fakturace nebo možnost volby zakázkových bloků sama o sobě nevyloučila soustavnost. Soud připomněl, že i pracovněprávní vztahy mohou vykazovat variabilitu rozsahu práce a odměny, zejména u dohod konaných mimo pracovní poměr.
Významná byla také prezentace navenek. Kurýři používali vozidla s označením Rohlík.cz, zákazníci řešili reklamace se zákaznickou podporou společnosti a doručení bylo oznamováno SMS zprávou s názvem on-line obchodu. NSS přitom dovodil, že z hlediska výkonu práce jménem zaměstnavatele je relevantní nejen smluvní nastavení, ale i to, jak se výkon činnosti jeví třetím osobám.
Praktická doporučení
Pro podnikatele a zaměstnavatele z judikatury vyplývá několik praktických závěrů. Za prvé, smluvní dokumentace musí odpovídat skutečnému výkonu spolupráce. Pouhé označení osoby za OSVČ nebo dodavatele neobstojí, pokud je v každodenní praxi řízena jako zaměstnanec.
Za druhé, u spolupráce s OSVČ je vhodné zachovat skutečnou podnikatelskou autonomii. To znamená zejména možnost organizovat vlastní práci, odmítat zakázky, poskytovat služby i jiným subjektům, nést přiměřené podnikatelské riziko a odpovídat primárně za výsledek, nikoliv být detailně řízen v procesu výkonu práce.
Za třetí, rizikové je začlenění OSVČ do organizační struktury odběratele způsobem typickým pro zaměstnance. To se může projevit jednotnými pokyny, kontrolou výkonu, sankčním systémem, povinností používat prostředky odběratele, vystupováním pod jeho značkou nebo ekonomickou závislostí na jediném zdroji příjmů.
Za čtvrté, u obojetných činností je nezbytné počítat s tím, že správní orgány i soudy budou hodnotit celkový obraz spolupráce. Jedna indicie zpravidla nerozhoduje. Rozhodující je souhrn okolností a jejich materiální význam.
Změna právní definice závislé práce a její dopad na posuzování švarcsystému
K datu 1. 12. 2026 by mělo dojít k nabytí účinnosti zákona o platformové práci, jehož návrh je aktuálně v legislativním procesu. Tento zákon má za cíl transponovat do českého právního řádu evropskou směrnici 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při platformové práci. Typickým příkladem jsou přepravní a kurýrní platformy typu Bolt, Uber, Wolt nebo Rohlík.
Jak už to bývá zvykem, český zákonodárce při transpozici evropské úpravy i v tomto případě hodlá překročit základní rámec toho, co je povinen do právního řádu nově zakotvit, a spolu s přijetím nového zákona připravuje i relativně nenápadnou, nicméně zcela zásadní, novelu zákoníku práce. Má totiž dojít ke změně legální definice závislé práce, a to v reakci na poměrně extenzivní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Nově tak například místo čtyř definičních znaků závislé práce zůstanou jenom dva, což bude mít přímý dopad na posuzování toho, zda se v daném případě o švarcsystém jedná či nikoliv.
Předpokládá se, že tyto legislativní změny budou mít na praxi značný dopad a proto se této připravované novele zákoníku práce budeme podrobněji věnovat v následujících týdnech prostřednictvím samostatného článku.
Závěr
Švarcsystém nelze redukovat na jednoduchou otázku, zda osoba pracuje „na IČO“. Legální spolupráce s OSVČ je možná, musí však být skutečně podnikatelská. Pokud se za obchodněprávní smlouvou skrývá vztah osobní a hospodářské závislosti, výkon práce podle pokynů, jménem odběratele a v podřízeném postavení, vzniká vysoké riziko závěru o nelegální práci.
Recentní judikatura současně ukazuje dvojí limit. Na jedné straně nelze formálním smluvním nastavením zakrýt faktický pracovní vztah. Na straně druhé nelze bez důkladného skutkového zjištění a individuálního posouzení automaticky překvalifikovat každou dlouhodobou spolupráci s OSVČ na závislou práci. Pro praxi je proto klíčové nejen správně nastavit smlouvy, ale především zajistit, aby každodenní fungování spolupráce odpovídalo zvolenému právnímu režimu.
Současně je třeba vzít v potaz připravovanou novelu zákoníku práce, která prostřednictvím změny definice závislé práce bude mít značný dopad na posuzování případů, u kterých bude mít inspekce práce podezření na tzv. švarcsystém.
Mgr. Vladimír Rajf
advokát
Mgr. Bc. Desirée Vopelková
advokátní koncipientka
Použité zdroje
Právní předpisy: zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce; zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; návrh zákona o platformové práci a o změně souvisejících zákonů.
Judikatura: rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013-35; rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2025, č. j. 1 Ads 6/2025-27; rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2025, č. j. 7 Ads 344/2024-45; rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2025, č. j. 22 Ads 168/2025-51.